Skip to content Skip to navigation

Proč jsem člověk pravicový, liberálně-konzervativní (Petr Mach)

Výsledek obrázku pro Petr mach19. července 2018,  10:32

Z dnešní politiky se ideologie v podstatě vypařila.

Tento článek je určen lidem, kteří stále věří v důležitost základních politických paradigmat, kteří pořád dokážou sami sebe identifikovat jako levičáka nebo pravičáka.

Někdo tvrdí, že liberalismus a konzervatismus jsou neslučitelné politické doktríny. Podle mě se obě doplňují – a s tím jsem i před desíti lety zakládal Stranu svobodných občanů.

Podle mě samotný politický liberalismus nemá na některá témata konzistentní odpovědi a je důležité - abychom nesklouzli ke zjednodušení a omylu - opírat se i politický konzervatismus.

Zatímco v ekonomice je liberalismus (doktrína laissez faire) jasná a pochopitelná (umíme jasně vysvětlit, v čem a jak státní zásahy škodí), pro otázky fungování a existence státu (k odůvodnění, proč chceme „minimální stát“ a nikoliv „žádný stát“) je důležitá doktrína politického konzervatismu. Je to důležité např. v tématech jako proč jsou důležité státní hranice a jejich ochrana, proč potřebujeme ústavní demokracii, proč je někdy nevyhnutelná válka).

Ten, kdo se štítí politického konzervatismu a chce všechny odpovědi najít v doktríně liberalismu, sklouzne podle mě často k chybným závěrům a anarchismu. Kdo naopak nesdílí ekonomický liberalismus a jeho paradigmatem je jen konzervatismus, může sklouznout k socialismu.

Pro mě jako asi pro většinu lidí jsou představiteli politického konzervatismu Thatcherová, Churchill, Reagan nebo Klaus. Tyto osobnosti sdílely stejně jako já ideály ekonomického liberalismu a politického konzervatismu současně. Podle mě se tyto přístupy nevylučují, ale doplňují.

Kdo odmítá doplnit liberální doktrínu politickým konzervatismem (a chce liberální přístup extendovat z ekonomiky na stát jako takový), může snadno sklouznout k (podle mě levicovým) závěrům známým jako multikulturalismus, anarchismus, apod. (např. otevřít hranice, ať si sem svobodně přijde, kdo chce; ať si klidně dva lidé na našem území řídí právem šaría, když budou chtít, je to jejich věc apod.)

Proto se označuju za člověka liberálně-konzervativního. V mém pojetí pojem „pravicový“ neoddělitelně snoubí ekonomický liberalismus s politickým konzervatismem.

(Petr Mach je bývalý europoslanec a bývalý předseda Strany svobodných občanů. Vyučuje ekonomii na VŠFS. Je ženatý, má syna.)

Petr Mach

Autor článku: 

Komentáře

politickém, ale primárním. Člověk (až na výjimky) není schopen žít v prostředí, kde neplatí žádné zákonitosti, žádná pravidla, kde je dovoleno absolutně cokoliv. Prvními zákonitostmi, se kterými se v životě seznámí, jsou ty typu "když zakopneš, odřeš si koleno" nebo "když je něco rozžhavené a sáhneš na to, spálíš se". V sociální oblasti je základním pravidlem tohoto primárního konzervatismu "co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim". Porušování tohoto pravidla jednotlivými členy komunity generuje konflikty a po mnohonásobné špatné zkušenosti se proto v komunitě ustálí pravidla typu "tohle se nedělá", dobrovolně dodržovaná, případně i vynucovaná.

Svoboda - tedy i liberalismus - přináší rizika a proto je vždy pouze "něčím navíc", šlehačkou na dortu. A to jen do té míry, do jaké jsme schopni tu svobodu ustát. Svoboda nám vlastně říká "Pozor, tady nejsou pravidla. Co děláš, děláš na vlastní riziko". Američani na to mají pěknou zkratku - YHBW (You have been warned). Pokud dostaneme či vezmeme si víc svobody, než jsme schopni zvládnout, dopadne to obvykle špatně. Problém je v tom, že nikdo dopředu neví, kolik svobody unese .....


Pojištění.cz - Nejširší nabídka online pojištění v ČR!
Srovnejte si nabídky pojišťoven a sjednejte si nejvýhodnější pojištění ONLINE.