Skip to content Skip to navigation

Ale divadelní hra je umělecký projev, který „především cílí“ a zřejmě i oslovuje úzce zaměřené publikum umění dychtivých lidí. Umělce můžete přijmout nebo odmítnout, číst nebo nečíst, umělec vám za to „hlavu neutrhne“, nebude vás vyhledávat, aby vás ponížil nebo urazil (pokud není poblázněný), aby vás viktimizoval (nestanete se součástí procesu, na jehož konci se vy, jako kritik jejich jednání stanete obětí trestného činu); ovšem poblázněný muslim či křesťan anebo poblázněný „slušný člověk“ vás viktimizuje, pokud nesouhlasíte s jeho poblázněnými názory, slovně vás napadá, ohrožuje ve vašich právech, pak je na místě chránit si svobodu každého uměleckého projevu.

Copak nám křesťanští radikálové (adventisté, baptisté, jehovisté, letniční…, hnutí fokoláre, hnutí charismatické obnovy), také neříkají, že jsme hříšní a nečistí, protože nežijeme podle jejich předsudečných představ? Pak mají společného s poblázněnými muslimy téměř vše: nenávist, odmítání, závist a zlobu. Muslimští radikálové řvou, že jejich bůh je větší, ale ti křesťanští dělají totéž. Co pozorujeme u poblázněných muslimů a křesťanů či obecně „slušných lidí“? Určité zjednodušování, povrchnost, samozřejmě sklony k náboženskému fundamentalismu.

Na objektivní hodnocení jejich přínosu k jakékoli reflexi bude nutné ještě nějakou dobu počkat, ale již dnes je zřejmé, že jsou plní předsudků a náboženského či mravního fanatismu.

To, že si žena na divadelním představení vytahuje vlajku z pochvy, mě rozhořčuje milionkrát měně než to, když si muslimská žena vytahuje uprostřed rušného tržiště či v narvané mešitě z pochvy mobil, aby aktivovala výbušné zařízení.

Že divadelní postava znásilňuje muslimku? Copak jste nepochopili, co tím chtěl autor sdělit nám, dobrým lidem? Opravdu ne? Zamyslete se. Uvolněte se, prosím. No tak už víte, proč?

Protože nejsme nikoho kořistí.

Vždyť už staří učenci po celý starověk učili své žáky: čistému vše čisté a nečistému vše nečisté. Podle toho je poznáváme. My, kteří víme a chápeme, my si budeme chránit svobodu každého projevu.

Bůh nám žehnej, abychom viděli svobodného člověka především v druhých, to by mělo být vždy centrálním a příznačným aspektem našeho lidství. Abychom měli úctu ke svodám bližních a kultivovali přirozené vztahy.

Robert Poch, 30. 5. 2018


Komentáře

Nechci se těch blbů, co vtrhli na pódium zastávat. Jejich akce se mi nelíbila úplně stejně, jako ta hra. Ale ti divadelníci měli úctu ke svým bližním a tou hrou kultivovali vztahy, jak nabádáte primitivnější část protistrany? Mně se ta hra taky nelíbila, jenomže já už jsem dospělý, takže vím, že takovéhle akce jsou jednak primitivní, jednak kontraproduktivní.

Řekl bych, že rovněž činili pravý opak. Pracovali na tom, aby v těchto jednoduchých lidech vzbudili šelmu. Teď ji vzbudili, takže je vzhůru.

Bude se robertovi líbit, pokud divadelní postava, zobrazující třeba jeho otce, bude na jevišti zabíjet nebo znásilňovat? Bude mu připadat, že jde o kultivaci vztahů? Troufám si tvrdit, že nikoliv.

Oni totiž křesťani vidí Ježíše jako Boha, tedy něco víc než vlastního otce. Takže ano, ta reakce je čistě racionálně vzato nepřiměřená. Ale přinejmenším emocionálně a psychologicky naprosto očekávatelná.