Skip to content Skip to navigation

Republikáni mají bolení, že nebudou zvolení (Karel Stryczek)

Výsledek obrázku pro Republikánská strana USA22. května 2018,  13:49

Volby do Kongresu uprostřed prvního volebního období prezidenta USA nedopadají pro stranu, za kterou byl prezident zvolen, moc slavně.

Výjimkou byly volby v roce 2002, rok po teroristickém útoku v New Yorku.

Současný strach členů republikánské strany pramení ze statistik, z typického chování amerického voliče a také z toho, že současný prezident jde cestou, o které si myslí, že je pro Ameriku nejlepší a nedbá moc na média a křik zleva. Ó hrůza, radši by neměl dělat nic, když máme teď většinu. Už vůbec by neměl zbytečně houpat lodí, je třeba, aby byl zticha, nemluvil, netvítoval, odpovídal bez obsahu. A on ten prevít produkuje jedno rozhodnutí za druhým, dráždí tím levicově smýšlející voliče, válčí s médii a snaží se vysušit tu mocnou washingtonskou bažinu. Dovoluje si řídit zemi, tohle nemůže dopadnout dobře.

Přesunul americkou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma, vypověděl smlouvu s Íránem, úřaduje na Korejském poloostrově. Brzdí příliv nelegálních imigrantů odevšad, hlavně propustnou jižní hranicí, snížil lidem daně v průměru asi o 3% a zrušil povinnost mít zdravotní pojištění. Hlava Ameriky se stará o takovéto malichernosti a vůbec se nesnaží zastavit globální oteplování, jak k tomu příjde naše zeměkoule. Socialisti se už chystají, jak spustí na podzim řev s mocným echem až z Bruselu.

Lidé kolem prezidenta jsou účelově vyšetřováni z čehosi, co mu mělo nelegálně pomoci vyhrát volby. Po roce a půl mají sice vyšetřovatelé ve fasciklu velkou nulu, ale mediální smršť má důvod k propagandě, kterou k nelibosti levice přestávají lidé sledovat.

Připomínám, že Bill Clinton po zvolení rovněž dělal, co slíbil a po dvou letech ve volbách v roce 1994 byla jeho strana zavalena republikánskou lavinou. Prezidentství George W. Bushe a Baracka Obamy nazývám „unesenými úřady“. Tito dva prezidenti aplikovali jen málo ze svého myšlení, nechali se vést stranickou mašinérií, jejich zvolení využili loutkoherci v zákulisí. Jejich výkon prezidentského úřadu byl pro mě zklamáním.

Clinton dělal politiku, kterou slíbil, Trump dělá politiku, kterou slíbil. Bush a Obama se vezli na vlně svých straníků a stranických struktur, pro které je práce pro zemi daleko nižší prioritou než vítězství ve volbách.

Jak tedy dopadly předchozí troje volby dva roky po zvolení prezidenta.

Volby 1994– Prezident Bill Clinton (zvolen 1992)

V tomto roce proběhla „republikánská revoluce“, kdy po jasném zvolení Billa Clintona v roce 1992 republikáni po dvou letech ovládli většinu ve Sněmovně reprezentantů, senátu i v počtu guvernérů jednotlivých států. Získali 8 nových míst v senátu (celkem je 100 senátorů, 2 za každý stát), získali 54 míst ve Sněmovně reprezentantů (celkem 435 míst) a také získali 10 nových guvernérů (z 50 států). Bylo to poprvé od roku 1954, kdy se změnila většina v obou komorách Kongresu ve stejných volbách.

Volby 2002– Prezident G. W. Bush (zvolen 2000)

Neobvyklé volby, ovlivněné teroristickými útoky v New Yorku. Strana vládnoucího prezidenta získala 2 nová křesla v Senátu a 8 křesel ve Sněmovně reprezentantů. Tyto volby byly od občanské války v USA celkově pouze třetí, kdy strana vládnoucího prezidenta získala křesla v tzv. „midterm elections“, tedy volbách uprostřed prvního volebního období prezidenta, dva roky po jeho zvolení.

Volby 2010– Barack Obama (zvolen 2008)

Volby ovlivněné ekonomickou krizí. Republikáni získali dva roky po zvolení Baracka Obamy prezidentem 63 křesel ve Sněmovně reprezentantů a 6 křesel v Senátu, kde posílili svoji většinu. Dva roky předtím získali se zvolením Obamy většinu demokraté a přišli o ni hned v dalších volbách po dvou letech. Po těchto volbách měli republikáni také 29 z 50 guvernérů jednotlivých států. Získali k tomu 680 křesel ve sněmovnách jednotlivých států.

Vliv prezidenta

Popularita současného amerického prezidenta kolísá, ale poslední dobou se srovnává s křivkou jeho předchůdce. Od konce roku 2017 má mírně vzestupnou tendenci.

Procento lidí souhlasící s politikou prezidenta od převzetí úřadu (Obama: leden 2009, Trump: leden 2017) do května následujícího roku. Obama: modrý trend popularity, Trump: zelený trend.

Procento lidí souhlasící s politikou prezidenta od převzetí úřadu (Obama: leden 2009, Trump: leden 2017) do května následujícího roku. Obama: modrý trend popularity, Trump: zelený trend. (rasmussenreports.com)

Silnou podporu má Trump asi jen u 35% lidí, 42% ho nenávidí. Celkové skóre mínus 7%. Varovné znamení. Soulad se směřováním země hlásí 40% lidí, za působení Obamy to bylo jen 30%. Nezaměstnanost je na rekordně nízkých 3.9%, peníze a pracovní příležitosti vystěhované za Bushe a Obamy z USA se do Ameriky vracejí. Tohle by mělo republikánům pomoci.

I levicová média přiznávají, že deklarované jasné vítězství demokratů ve volbách 2018 a posunutí levicové kongresmanky Nancy Pelosi na místo třetí nejmocnější osoby v zemi se vůbec nejeví jako samozřejmé. Republikáni ale mohou demokratům pomoci nominací nevolitelných, skadály opředených, neschopných kandidátů.

Proč mají republikáni to bolení

Asi polovina voličů vyjadřuje vcelku jasný názor: Nemusím Trumpa zrovna obdivovat, ale líbí se mi, co dělá. Že by ale obdivovali republikány v Kongresu, to tedy ne. Není ani za co. Republikánští kongresmani žijí ve stejné bažině jako jejich kolegové demokrati a nápad na nějaké její vysoušení jim nepříjde jako příliš brilantní.

K tomu mnozí Američani mají rádi, když se pravidla hry moc nemění. Spousta jich má rádo, když nastane tzv. „gridlock“. To jest zablokování politiky, kdy prezident a jeho vláda jsou z jedné strany, Kongres ovládá druhá strana. To znamená, že řada nových návrhů zákonů neprojde, média sípou, že Kongres ani prezident nejsou schopni nic udělat, na ničem se dohodnout. Ve skutečnosti se na několik let zabrání prezidentovi a jeho spolustraníkům zatáhnout zemi a její zákony příliš doprava nebo příliš doleva.

Tento ekvivalent „vlády bez důvěry“ funguje velmi jednoduše: Prosadí se jen nutné nové zákony a jsou k tomu potřeba hlasy obou stran. V prostředí fungující společnosti to není žádná kacířská myšlenka. Naopak, je to v podstatě dobrý nápad a lidé to ví. Obama obcházel republikánský Kongres a řešil tuto situaci dekrety prezidenta, které nyní Trump po desítkách ruší.

Všechny tyto faktory se sečtou 6. listopadu 2018 ve volbách všech 435 kongresmanů a třetiny Senátu. Celkem se bude volit 35 senátorů, z toho demokrati obhajují 26 míst. K získání většiny potřebují demokrati získat 2 nová křesla křesla v Senátu, to jest například obhájit svých 26 plus získat dvě z devíti současných republikánských křesel. Ve Sněmovně reprezentantů potřebují demokraté k získání většiny 24 nových křesel.

Jako volič republikánů nemám zvláštní hrůzu z toho, že je možné, že strana ztratí v Kongresu většinu. Trump si s tím poradí a zvýší to jeho šance na znovuzvolení, když se lidem zase na dva roky připomene neschopnost levice v přímém přenosu a její snění o tom, co je pro občana podle usnesení Washingtonu nejlepší. Když republikáni většinu udrží, bude pokračovat hašteření známé z posledních dvou let a přežije šance na další snížení zásahů federální vlády do životů rodin a jednotlivců.

Karel Stryczek

Autor článku: 


Pojištění.cz - Nejširší nabídka online pojištění v ČR!
Srovnejte si nabídky pojišťoven a sjednejte si nejvýhodnější pojištění ONLINE.