Skip to content Skip to navigation

Blogy

Quid est

Příchodem zbídačelých uprchlíků expanze islámu získává, řekněme netušený rozměr. Nepřátelé vstupují na evropskou půdu jako dobyvatelé, ovšem v roli bezmocných a ušmudlaných, potřebných a trpících. Zoufalí z násilí a utrpení, které je doma postihlo. Vlastními byli vrženi vstříc cizímu světu nevěřících.


Argument podle Eremita

Vnímám za temnou dálkou hřmícího obzoru nedobrého hosta. Nepřívětivý host. Přichází bez respektu. Mráz vzlíná nad Evropou. Prosakuje státy, regiony, městy, vesnicemi, údolími, řekami, cestami. Temný stín chce zadusit slunce – a nejen nad Evropou – a ponořit ji do hluboké, nesmírně kruté tmy.

Co spatřuji před mýma očima. Co nacházím před vnitřním zrakem. Běží mi obrázky hrůzy a děsu. Má duše natažená jak filmové plátno. Vidění budoucnosti jak promítací kamera. Co spatřuje má mysl niterným zřením?


Špatná trefa, špatný terč

Cílem nedobrého hosta, dnes tedy muslimů, především je, abychom cítili nepohodlí. Abychom prožívali stejný komfort jako on. Abychom se nakonec strachovali o svůj nos. Usiluje – svými iracionálními kampaněmi, odpudivými videi na sociálních sítích, plytkými texty, povrchními vyhrůžkami, rádoby mužnými pochody a lidužel ohavným terorem – o přehnanou pozornost. Že existuje „nepřeryvná, ohromná, strašlivá hrůza, která se valí z Mekky.“


Poslední omyl Jena Wericha

Vpravo dole je takový hezký citát z vyprávění Jena Wericha (aspoň Voskovec mu Jene říkal). "za první světové války byly noviny hodně cenzurované. Vybílené. To, co se nesmělo tisknout, bylo bílé, prázdné místo. V Hybernské ulici byl takový kluk, který prodával noviny a křičel: „Co je bílý - to je pravda a co je černý to je lež!“ Pak ho zavřeli. Ale prohráli válku stejně. Němci si to potom vylepšili, že jaksi nebylo vidět, co je cenzurováno, takže my jsme četli noviny a nevěděli jsme, že tam není, co tam mělo být.“ 
       „To zůstalo. Do nedávna. A to je pryč!“


Mohamedův omyl

Ale když bez věcné a živé diskuse přistupujeme na argumentaci, aby ženy byly podřízené, protože jsou slabší, protože jsou „jenom ženami“, přijímáme výraz mužské nezpůsobilosti. Jaké nezpůsobilosti? Aby přijímali sami sebe takové, jací jsou. Aby přirozenou autoritou, svým dobrem, především pak láskou u žen, získávali pravou úctu. Aby jednali jako skuteční dospělí muži všude tam, kde takoví muži nejsou. Tím, že Mohamed učinil ze ženy nižší závislou bytost, s omezenými právy, to byl jeho veliký omyl.


Stud

Přistupme k danému tématu s dotazem sociálního pracovníka, v konotaci antiopresivních přístupů. Jak oboustrannou dohodou na základě vlastních ústupků jednotlivé státy v Evropské unii zajistí v rámci možností úspěšnou inkluzi[1] jejich institucí do evropské společnosti. […i cizince jsme povinni přijímat a brát je mezi sebe…][2]. Ve styku s těmito cizinci mezi námi, kteří se často, ne-li neustále, stydí za své tak snadno odlišující znaky, se musíme naučit přetvařovat.


Netvor, který zvolna roste mezi námi?

 Během několika desítek let však z  problému masové migrace může vyrůst netvor, který roztrhá společnost zevnitř.

Jestliže si muslimy představujeme jako zaměstnance či námezdní síly podléhající vůli politiků země, do níž byli pozváni, anebo uprchli, vyvstane nám před očima řada příkladů varujících před riziky. Dějiny zažily řadu vzpour a dalších situací, kdy dříve podřízené nebo utlačované skupiny získaly více moci než jejich páni a nakonec je svrhly.


Proč nejsem muslimem (II,25)-Příliš odkrytí

Muslim s akademickým titulem získaným v Evropě samozřejmě o antilidský brutálních zvěrstvech páchaných bestiálními, krutými, surovými muslimy ví. Nejenom že zná velmi dobře diametrálně odlišné způsoby vymahatelnosti evropského práva a islámského práva.


Stránky

Subscribe to RSS - blogy